Rano jsem si chtel jit rychle a jen na malou chvilicku zaplavat, ale byla z toho rovnou i snadane na plazi. Na nas dnesni vylet na Adamkayalar jsme vyrazili v tom nejvetsim vedru. V pruvodci nepisou moc jasne kudy tam: "1.5km od hlavni silnice". Kupodivu to ale kazdy, koho jsme se zeptali, znal a prvni auto, ktere jsme stopli, tam dokonce jelo: parta 7 Belgicanu s dodavkou. Bylo to neskutecny stesti jednak proto, ze tam za celou dobu nikdo jiny nedorazil a hlavne proto, ze to bylo celkem 6km do prudkeho kopce tam a 6 zpet a to by jsme asi v tom vedru pres poledne neprezili. Adamkayalar jsou vyryte reliefy bojovniku v jednom krasnem kanonu nad Kizkalesi. Leze se k nim po dost strmych vytesanych schodech. Cervene sipky ukazujici cestu jsou ke konci umyslne zamazane, nevime proc. Dostatecne vyvyletovani jsme si dali odpoledne plavecky vylet na vodni hrad. Podle pruvodce "snovy plovouci hrad nesmirne krasy" by evokoval spis nafukovaci hrad ala Walt Disney. Jedna se vsak opravdu o kamenny hrad s nadvorim se starodavnymi mozaikami a ochozy, na ktere se da vylezt a kochat se vyhledem zpet na mestecko s plazi. Pri plavani jsme si pripevnili nepromokavy pytlik s jidlem a fotakem a PETku s vodou, takze jsme tam vydrzeli sedet skoro 2 hodiny. Vecer jsme si sedli na nasi terasu s nejlevnejsim a proto asi dost trpkym vinem za 8,5 a ja konecne zacal psat denik. Sesmolil jsem rovnou 4 dny.
sobota 29. září 2012
cvtrtek 20.9.2012 - Goreme - Kizkalesi
Dnes jsme taky prejeli na jizni pobrezi do Kizkalesi. Listek jsme si koupili uz vcera na bus az z Nevsehiru do Mersinu, ale mel nas z Goreme zdarma nablizit minibus. Ten ovsem nejel a nejel. Po 40 minutovem cekani nas natlacili do projizejiciho busu jine spolecnosti, ze na nas bus z Nevsehiru urcite pocka. Vyhodili nas ale na krizovatce pred autobusakem a ukazovali, at jdeme na autobusak pesky. Jak proboha najdem tak rychle bus, ktery mel navic pred pul hodinou uz odjet? Kdyz jsme presli silnici, zacali na nas zase mavat, at dal nechodime. Domluva v turectine mirne vazla, nastesti se za rohem vyhoupl nas bus, ktery nas nabral primo v krizovatce a my frceli smer Mersin. Tam nas hned odchytl minibus do Kizkalesi, hrozne pospichal, asi aby stihl odjet vcas z placeneho autobusaku. Pak ale pospichal dal. Troubil, predjizdel, jezdil na cervenou. No krasa, konecne se citime jako v Asii. V Kizkalesi nas zase okamzite odchytnul majitel hotelu za hlavni silnici. Na to, jak zacal den nejiste, tak to vechno nakonec krasne klaplo a zbyl i cas na jidlo a odpoledni koupacku. Z Kizkalesi jsme trosku zklamani. Dlouha plaz, hotel na hotelu, restaurace taky docela nahusto. Je tu ale krasny hrad asi 200m od plaze na ktery se da i doplavat. Voda je tepla a cista, tak co si vlastne vic prat.
PS: Dalkove autobusy delaji pulhodinove prestavky na jidlo. Dnes jsme si v restauracce na parkovisti vybrali z tacu hotoveho jidla kure s ryzi a bylo vyborne. Vcetne dvou ayranu a dzbanku vody stalo sice 15TL, ale najedli jsme se z jedne porce oba dosyta.
PS: ctyrluzak s lednickou, klimatizaci a balkonem s vyhledem trochu do nikam jsme ukacali z 40 na 25/noc. Hotely bliz k plazi (ne az za silnici, jako my) asi budou dražší.
streda 19.9.2012 - Cavusin, Love Valley na motorce
K snidani jsme si dali med s plastvi, ktery jsme si vcera koupili v Mazi. Zuzka s Honzou dnes pred dvanactou odjeli stopem nekam na jih k mori. My jsme si pujcili motorku a projeli si par skal mezi Goreme a Cavusinem. Motali jsme se tam a zpatky po slepych stezkach koncicich u nejakych policek nebo u strme skaly. Dost jsme si tim zajeli, ale bylo to hrozne zajimave. V Cavusinu nam pry jeden Turek poradi mistni hospodu, ktera neni pro turisty. Jel pred nami autem a zavedl nas samozrejme ke svemu kamosovi s hospodou u hlavni silnice. Ceny turisticke - tady to asi jinak ani nejde. Prosli jsme si pak hrad v Cavusinu (stavi tu nove hotely ve skalach) a zajeli do Rose Valley a Red Valley trochu prozkoumat vedlejsi cesticky. Bylo to tam super, hlavne kostel Gulludere, kde jsme posvacili v okne s vyhledem do udoli. Prekrasna byla i kavarna nahore u kostela Hacli, uz ale bylo pozde. Love Valley se skalami tvaru panskeho prirozeni jsme projeli (i pres zakaz motorek) uz za sera a do Goreme dorazili az za tmy. V dalce se blyskalo, hnala se na nas nejaka bourka. Meli jsme vratit motorku s plnou nadrzi, ale jak, kdyz v Goreme neni benzinka? Najeli jsme dalsich 15km doufajic, ze nezmokneme, ale benzinku jsem na druhy pokus nasli (prvni nemela benzin!). Na veceri jsme zasli do mesta do hospody, kde jsme potkali dalsi Cechy. Prosli jsme si hotylky ve skalach, ve kterych to musi byt opravdu pekne. Tak snad priste :-)
utery 18.9.2012 - Mazi, Soganli a tak dal
Nas dnesni vylet stal 80/os, ale jeli jsme jen my 4, takze jsme si sami urcili, kde budeme jak dlouho. Mimo par zastavek na zajimavych mistech byla dnes nejvetsi atrakce podzemni mesto Mazi a udoli s podzemnimi kostely a hradem v Soganli. V Oblasti jsou minimalne dve mnohem znamejsi podzemni mesta a jedno mnohem znamejsi udoli s kostely, ale co jsme videli my opravdu stalo za to. V Mazi se teprve buduje hlavni vchod a pripravuje se misto na obchody se suvenyry - jednou to tu urcite bude hrozna masova komece, ale ted to bylo opravdove dobrodruzo, kdy jsme byli v podzemi s nasim pruvodcem a jeho kamaradem sami. Lezli jsme uzkymi svislymi sachtami mezi jednotlivymi patry kdysi ohromneho podzemniho mesta. Podobne prolezacky byli i v udoli Soganli: zdobene podzemni kostely a jeden dokonaly hrad. Donedavna se v podzemnich "bytech" opravdu zilo, ale kdyz se zacaly bortit, rozhodla vlada, ze to radeji zakaze. Videli jsme jeden takovy "dum" vydlabany ve stihlem skalnim sloupu, kteremu upadla bocni stena a bylo videt 10 pater mistnosti. Dali jsme si trochu na cas (Honza a Zuzka maji nastesti stejne pohodove tempo jako my), takze Udoli hub uz jsme prosli skoro za tmy.
PS: V Goreme se stalo hitem lety balonem nad okolnimi udolimi pri vychodu slunce. Doslo to tak daleko, ze kdyz jsme si dnes rano privstali na 6 hodinu, napocitali bysme jich z nasi terasy minimalne 100. Let stoji pres 120euro/os a jeden balon pobere az 36 lidi.
pondeli 17.9.2012 - Goreme, Red Valley, Rose Valley
Nocni cesta byla docela v pohode, ale preci jen byla unava behem dne znat. V 8:30 nas v Nevsehiru vyhodili z busu a pockali jsme asi pul hodinky na nasledujici, ktery jel az do Goreme. Zasli jsme si hned do restaurace, kde jsem si alespon vyresil nejake neodkladne pracovni emaily. Infocentrum nam nabizelo ubytovani od 80TL/noc vyse, ale nastesti nas na ulici odchytl chlapek z Emre's Cave House, kde jsme cenu ukecali na 115TL za 3 noci. A pritom to ma tak krasne! Terasu, bazen a vyhled na mesto prorostle kamenymi homolemi. Potkali jsme tu prvni Cechy: Honzu a Zuzku, se kterymi jsme odpoledne vyrazili na vylet: okolo muzea "Pod sirym nebem" nahoru ke kempu na odbocku do Cerveneho a Ruzoveho udoli, ktere jsme si prosli cele skoro az k Cavusinu a zpet do Goreme. Na zitrek jsme naplanovali vylet s panem domacim. "Podrobnosti az rano", omluvil se s tim, ze je dnes vecer uz trochu opity.
PS: Okolo Goreme je ohromne mnozstvi uzasnych skalnich utvaru, ktere vznikly erozi sopecneho popela, ktery sem kdysi vychrlila jedna sopka, ktera je videt na obzoru. K teto prirodni krase jsou tu jako bonus k videni podzemni mesta a spousta pozdemnich kostelu krestanu, kteri se tu kdysi skryvali. Nema tedy cenu platit za goremske "Muzeum pod sirym nebem" se stovkami Nemcu a Japoncu tlaticich se na dlazdenych chodniccich, kdyz to same je vsude okolo ve sve puvodni prirozene krase a bez davu turistu.
pondělí 24. září 2012
nedele 16.9.2012 - Sultanahmed
Dnes rano jsme se rozhodli, ze vyrazime do Goreme v oblasti Kappadocia. Listky na bus spolecnosti Metro jsme koupili v kancelari kousek od Taksim. Na internetu nesly ceskou kartou zaplatit. Odjezd jsme meli az ve 22:20 s tim, ze nas v 21 na Taksim nabere minibus. Zbytek dne jsme pak stravili v historickem centru na poloostrove Sultanahmed. Prosli jsme si park Topkapi (na severnim konci je kavarna s prekrasnym vyhledem na Bospor) a zasli do Modre mesity. Placene vstupy jsme si dnes odpustili. Cestou k tramvaji jsme vlezli jeste do jedne mesity, ktera byla narozdil od Modre liduprazdna. Vyzkousel jsem si u ni i umyvarku na nohy. Vecer trochu sprchlo a minibusu z Taksim to klouzalo jako na naledi. V zatackach jel jako priposrany a div ze ubrzil prudsi kopec dolu k autobusaku. Na cestu velkym a pohodlnym busem nastesti silnice uschly.
PS: na Modrou mesitu se ceka fronta, protoze trva, nez si turisti sundaji boty a daji si je do pytliku. V mesite je pak citit sladky oder uchozenych a neumitych turistickych chodidel.
sobota 15.9.2012 - Praha - Istanbul
Dlouho jsem vahal, jestli vubec zacnu psat denik z Turecka. V Istanbulu jsem si ale koupil sesitek na psani kazdodenich poznamek a na hotelu ukradl reklamni propisku, tak by snad bylo skoda alespon nezacit.
Do Turecka jsme trochu odflakli pripravu, dokonce jsme si nekoupili pruvodce Lonely Planet ("treba bude v Turecku levnejsi"), a prave dnes vecer jsme chodili okolo namesti Taksim, a hledali knihkupectvi, kde bysme pruvodce koupili. Nekde ani netusili, co to je, jinde zase meli vsechno mozne, jen ne Turecko. Podivali jsme se alespon na zivou ulici, kde v sobotu tecou proudy lidi nahoru a dolu. Obcas se mezi nimi proplizi tramvaj. Spime v hotelu Fullhouse Residence za 72euro/noc, nasadili jsme latku kvality ubytovani priliz vysoko.
PS: K veceri jsme si dali ve stanku v ulici pod hotelem Lahmacun, coz je takova pizza ovalneho tvaru a ayran - slany mlecny napoj.
PS: Z letiste na namesti Taksim jsme se svezli autobusem za 10TL/os. Pocitame jednoduse 1TL=10Kc
