Rano jsem si chtel jit rychle a jen na malou chvilicku zaplavat, ale byla z toho rovnou i snadane na plazi. Na nas dnesni vylet na Adamkayalar jsme vyrazili v tom nejvetsim vedru. V pruvodci nepisou moc jasne kudy tam: "1.5km od hlavni silnice". Kupodivu to ale kazdy, koho jsme se zeptali, znal a prvni auto, ktere jsme stopli, tam dokonce jelo: parta 7 Belgicanu s dodavkou. Bylo to neskutecny stesti jednak proto, ze tam za celou dobu nikdo jiny nedorazil a hlavne proto, ze to bylo celkem 6km do prudkeho kopce tam a 6 zpet a to by jsme asi v tom vedru pres poledne neprezili. Adamkayalar jsou vyryte reliefy bojovniku v jednom krasnem kanonu nad Kizkalesi. Leze se k nim po dost strmych vytesanych schodech. Cervene sipky ukazujici cestu jsou ke konci umyslne zamazane, nevime proc. Dostatecne vyvyletovani jsme si dali odpoledne plavecky vylet na vodni hrad. Podle pruvodce "snovy plovouci hrad nesmirne krasy" by evokoval spis nafukovaci hrad ala Walt Disney. Jedna se vsak opravdu o kamenny hrad s nadvorim se starodavnymi mozaikami a ochozy, na ktere se da vylezt a kochat se vyhledem zpet na mestecko s plazi. Pri plavani jsme si pripevnili nepromokavy pytlik s jidlem a fotakem a PETku s vodou, takze jsme tam vydrzeli sedet skoro 2 hodiny. Vecer jsme si sedli na nasi terasu s nejlevnejsim a proto asi dost trpkym vinem za 8,5 a ja konecne zacal psat denik. Sesmolil jsem rovnou 4 dny.
Žádné komentáře:
Okomentovat